neděle 12. července 2015

Hadí korunka

Staré babičky často povídají o vzácných hadech, kteří mají na svých hlavách korunky. Ten z lidí, kdo korunku získá, má v životě veliké štěstí.
U jednoho lakomého sedláka sloužila dobrosrdečná a zbožná děvečka. Znala vyprávění, že na tomto statku žil velký had, který často v noci velmi krásně zpíval. Dlouhé roky jej však už nikdo nespatřil.
Jednoho dne děvečka přišla do chléva, aby podojila a nakrmila krávy. Uslyšela podivné šustění a syčení a uviděla, jak veliký had vylezl ze svého úkrytu. Zdálo se jí, že had na ni kouká klidně a moudře a zároveň tak, jako by si něco přál. Nalila do misky čerstvé mléko a podala je hadovi. Ten mléko s velkou chutí vypil. Děvečka z toho měla velkou radost a začala hada krmit každý den. Od té doby krávy dávaly více mléka, měly pěknější telata a celému statku se lépe dařilo.
I stalo se, že sedlák nečekaně přišel do chléva a děvečku přichytil, jak dává jíst hadovi. Protože byl velmi lakomý, rozhněval se a křičel na ubohou dívku, jako by rozdala sud mléka. „Ty nešťastnice, tak hospodaříš s mým mlékem? Nestydíš se krmit jedovatou potvoru, která po nocích vysává kravám mléko z vemen? Schválně hada zvykáš, aby sem chodil! Ty jsi určitě čarodějnice a s hadem provádíš kouzla a čáry!"
Ubohá děvečka se dala do pláče, ale sedlák nedbal: „Kliď se z mého domu, zlodějko a čarodějnice! Seber si svoje věci a zmiz!"
Nešťastná dívka šla do komůrky a svázala si do ranečku své věci. Potom smutně odcházela přes dvůr vstříc nejistotě. V tom zabučela její nejmilejší kráva. Sedlák mezi tím odjel na pole a děvečka tedy vešla do chléva a loučila se s pláčem se zvířaty.
Znenadání vylezl i had ze své díry. „S Bohem, hade milý, už tě nebude mít kdo krmit." Had se vztyčil, jako by chtěl vložit hlavu na její rameno a dívce spadla do ruky malá zářivá korunka. Had s krátkým zasyčením zmizel ze chléva.
Dívka smutně odešla ze statku a přitom nevěděla, jak je bohatá. Neznala vlastnosti korunky. Kdo ji nosí u sebe, tomu se vše daří a všichni ostatní ho mají rádi.
Za vesnicí potkal děvče rychtářův syn, kterému nedávno umřel otec. Mladíkovi se dívka hned zalíbila a dal se s ní do řeči. Pověděla mu, kdo je a proč opouští ves.
Mladý rychtář jí poslal ke své matce a ta ji na synovo přání nechala v domě. Večer, když se všichni ze statku sešli, dívka na výzvu vedla modlitbu. Všem se zdálo, jako by její slova vycházela z úst anděla a všichni byli mocně dojatí. Nová služka se lidem zalíbila a brzy si na statku získala přízeň všech.
Sedlák se do dívky zamiloval a také jí se mladík velmi líbil. Jednoho večera ji syn přivedl před svou matku: „Milá maminko, požehnejte nám - buď pojmu za manželku tuto dívku, nebo nechci žádnou jinou. Okouzlila mě."
„Okouzlila nás všechny," řekla matka, „je zbožná, krásná a ctnostná. Ve jménu Páně žehnám tobě i jí, a mileráda ji přijímám za nevěstu."
Tak se chudá děvečka stala bohatou selkou a milovanou manželkou. Lakomému sedlákovi, který ji vyhnal, vedlo se velmi zle. Opustilo ho štěstí, musel postupně prodat svůj majetek i svá pole. Vše od něj koupil mladý rychtář. A dívka se ve starém chlévě shledala opět se svými oblíbenými kravami, které objímala a hladila. Od té doby se o ně vždy starala.
A jednoho dne znovu spatřila hada. Vytáhla korunku z kapsy a řekla hadovi: „Jsem moc ráda, že jsi opět přišel. Teď budeš dostávat mléka, kolik budeš chtít. Tady máš svou korunku, moc ti děkuji a vracím ji, přinesla mi velké štěstí. Teď už ji nepotřebuji, jsem šťastná láskou a nic mi nechybí."
Velký had si vzal zpět svou korunku a bydlel zase ve chlévě. Na statku mladé selky se usídlilo blaho, mír a Boží požehnání.
 
Upraveno a převyprávěno podle knihy: Vybrané báchorky české i jinokrajné. 3. změn. vyd. Praha: Alois Hynek, [1910]. 190 s.

Žádné komentáře:

Okomentovat